Ladislav Kamrla
* 9. 6. 1934
† 31. 12. 2019
Necelé tři hodiny před silvestrovskou půlnoci roku 2019 nás ve věku 85 let navždy opustil můj skvělý táta pan Ladislav Kamrla. Kromě toho, že to byl dobrý člověk, byl také výborným manželem, dědečkem, bratrem, strýcem a přítelem mnoha lidí. Měl krásný, byť nelehký život, mnohokrát svedl boj s nemocí a nepřízní osudu a nakonec se mu splnilo jeho přání, odejít po statečném posledním boji ve svém vlastním domově v kruhu nejbližších.
* 9. 6. 1934
† 31. 12. 2019
dnes most se oděl barvou krve
radost se s pláčem objímají
na lepší časy vzpomínají
jak krásné bylo každé prve …
adventní čas je rozjímání
kdy už se venku brzy šeří
adventní čas je objímání
a prosebníci u tvých dveří
co člověk nosí na dně duše
to tajemství je schované
voňavé šišky z babiččiny nůše
a vůně a sny pochované
možná že ještě není pozdě
vytáhnout sen na světlo boží
možná že jenom k vlastní škodě
předčasně člověk zbraně složí
minulost ta už přece byla
a budoucnost je iluze
vteřina která teď odbila
ta platí ta je o múze
a právě v čase předvánočním
tě múza drží za ruku
právě v tom čase každoročním
když ticho je silnější hluku
projdi tou branou tiše klidně
s otevřenou duši i očima
vytáhni sny schoulené na dně
a posaď si je do klína
za oknem tiché světlo svíčky
po domě voní cukroví
co člověk ukrývá pod víčky
to nikdo neví... nepoví
čas běží jako divá voda
a do vánoc už zbývá málo
kdo komu ještě vodu podá
jak odestát to co už se stalo
čas zastavil se stiskem spouště
jak snadno člověk ztratí víru
vzácná je kapka v žáru pouště
když v poušti hledáš ještě sílu
a zase ráno vyšlo slunce
a zase svítí do námrazy
na prodej zbyla štěstí unce
jak snadno dobrý den se zkazí
je noc a spánek nepřichází
láska prý všechno snadno zmůže
i vodu zadrží za hrázi
a anděl podá plátek růže
za sluncem schované jsou mraky
za mraky připravené hvězdy
hrajeme příběh pro diváky
kde hvězdy schoulené jsou u zdi
je čas na únikové zóny
je čas na světýlko ze tmy
je čas pro všechny další klony
a světýlka … a hudby tóny
vánoce stejně jednou přijdou
bez ohledu na tvoje přání
jen anděl který září za tmou
ti věnuje co není k mání
ťik ťak ťik ťak čas běží zvolna popořádku
a svíce přidělená stále uhořívá
kdy už je člověk starý na pohádku
a kdy se vlastně venku večer stmívá
i malý úsměv na rtu rozsvítí světlo v duši
a láska v stínu překáží tu smrti
štěstí je přece zdarma jak vůně na moruši
to nejlepší však přijde až když tě osud drtí
dnes pozdě vyjde slunce však hvězdy září jasně
a občas proklouznout smíš za vrátka svého dětství
a přesto do tmy vstaneš když je tak smutně časně
přestože už mockrát jsi dostal ránu pěsti
je jedno město a také jeden smutek
však člověk není sám a krásně je na světě
s rybou co světlem vábí není čas na zármutek
a všechno povědět jde tak snadno v jedné větě
pavouček nese štěstí a vůni ze vzpomínek
na lustru visí snítka divukrásného jmelí
a v krbu oheň praská čas bukových polínek
a ještě stále žijem ještě jsme nezemřeli
kolikrát v životě potkáme anděla
cestou za osudem anebo do ráje
na cestě klikaté která je setmělá
kolikrát anděl ti na šalmaj zahraje
jen co je teď jen to teď ještě platí
co bylo to už se dávno stalo
jen víra a nepouštět do gatí
co bude dál to není málo
prší a v nebi je zataženo
na dveře klepou vánoce
co skryté je je odhaleno
co skrývá se v příští sloce
jsou vánoce však nechci vstávat
snad kousek štěstí od podkovy
než brát chci raději víc dával
a nechci žádný věci nový
sešli se lidé na půlnoční
dnes dlouho v nebi úřadují
do chléva vedou cesty boční
u kolébky se uradují
a ještě stále svíčka svítí
ta pravá, co štěstí zvěstuje
i dnes kdes vykvete kvítí
kdo komu štěstí daruje
okno co svítí stále do tmy
do tmy co černá je jak noc
andělský dotek něžný letmý
a celý rok je do vánoc
to láska stále usilovně
zpovzdálí smrti překáží
jak obstát jak stát stále rovně
jak důstojný být ve stáří
jen snítka jmelí vánočního
tu kousek štěstí slibuje
jen zbytek hnízda vlaštovčího
a anděl zítřek zvěstuje
kousek ukradeného času
doušek čerstvého vzduchu
a vidět světa krásu
zaplašit předtuchu
je poslední den v roce
a poslední v životě
čas bohatý je na emoce
minci máš v kapse nohy v botě
obloha se dnes rozzářila
právě když svíčka dohořela
ta náhoda divně rozmařilá
tě vzala sebou do pološera
je mezičas pro svačinu duše
a na obzoru někde vlci vyjí
krajinou koník zvolna kluše
ty chvíle do srdce se vryjí
už tady s námi nejsi táto
už nebolí tě celé tělo
bylo to krásné a stály za to
společné chvíle kdy vše se dělo
čas stále stojí v rohu
ručník je v ringu pohozený
když podíváš se na oblohu
smrt drží v rukou narození
… venku se setmělo a v dálce vlci vyji
ze tmy teď drobně sněží a vlci už krev pijí
láska jen na chvíli dala přednost smrti
to nejlepší vydáš až když tě život drtí ...
v ten večer třikrálový je okno potemnělé
čas běží pomalu jak slza po tváři
kuličku válí od pondělí do neděle
hovnivál po cestě od dětství do stáří
dnes dám ti táto sbohem
snad už mi bude k pláči
na nebi s Kozorohem
Castor a Polluk stačí …