Tento příběh je o tom, jak moc jsem pyšný na svého syna Jakuba Kamrlu. Nejen proto, jak se od dětství usilovně držel své záliby ve výpočetní technice. Vystudoval v tomto oboru střední i vysokou školu a v roce 2012 nastoupil na pozici systémového programátora v internetové společnosti, kde úspěšně pracuje dodnes. Nikdy nebyl žádný velký sportovec a cyklistika zůstala jedinou aktivitou, kterou provozoval. Jinak se z něho stal v mnoha ohledech celkem typický ajťak.
Mezi benefity společnosti, kde nastoupil po škole byl také příspěvek na vstup do fitcentra. Zhruba rok nabízel tento benefit kdekomu a když neuspěl, zkusil to nakonec sám. Zalíbilo se mu to a stanovil si dlouhodobý cíl, vypracovat své tělo do co nejlepší kondice. V mých očích uspěl na 100%, protože to dokázal během asi tří let a bez podpory chemie. Jen úpravou stravy a pravidelným tréningem. Naložil si pořádně na tělo a také do těla a já jsem na něho pyšný za to konzistentní úsilí, dovedené do cíle.
Fotografický soubor je z roku 2017, ale Kuba to nevzdal a pravidelně cvičí dodnes i v koronavirové době, ve které si vytvořil vlastní domácí minifitko. Ono není na světě moc víc, než když jsou vaše děti úspěšné a šťastné.
